Zápis Ivančena 23.- 25.4.

Sekce

Kdo jsme?

Na svátek sv. Jiří, našeho patrona, se konala na beskydském sedle akce k poctě zastřelených skautů. O tom, co jsme všechno prožili, se dočtete jen o pár řádků níže. Více fotek je v naší fotogalerii ->


Letošní a vlastně první Ivančena našeho střediska (alespoň co naše mladé hlavy pamatují), začala pátečním odjezdem vlakem v 16:02. Sešlo se nás celkem deset – Waliča, Vlča, Babeta, Pešni, Konoy, Tomm, Stur, Inti, Yuškin a Šídlo. Pokud znáte páteční frmol na nádraží, nepřekvapil by vás počet krojovaných skautů. Nás ale ano, lépe řečeno našeho nej-Pešniho. „Ohlásilo se ČD, že nás pojede více? Vejdeme se do vlaku? Nebyli jsme totiž sami, a stejným vlakem jelo snad 333 stříbrných skautů. Zbyla proto pro nás ulička. Z vlaku stojí za zmínku to, že když průvodčí chtěl vidět jízdenku, duo Tomm-Konoy mu sdělilo, že je u Šídla. U Šídla?? Pochopil by to takový průvodčí? Když přišel brblal si pod nagelovanými fousy „Ty v-le, jaký Šídlo, to spíš Dlouhý Bidlo“  Grr. Jakmile ve Vyškově odstoupila skupinka malých dívek, sice na špatnou stranu, takže pak zase nastupovaly a vystupovaly (lol), byl čas se posadit. Naštěstí neměly kroje. V coupé s námi sdílel prostor jeden mladý kluk, a když jsme hráli luxusní hru Poznávání přísloví, dostal body za správnou odpověď. Největším hitem se stalo „přísloví“: Informační kapacita jedince po sistaci srdeční činnosti je roven plynovým zplodinám jeho metabolismu. (Mrtvý prd ví..)

V Ostravě nás čekal jen přesed a opět humorné Pešniho průpovídky: „Rychle na nástupiště, ať se vejdem do vlaku.“ Do jeho odjezdu zbývala půl hodina. Rychle, rychle a vlak byl…. ÚPLNĚ NARVANEJ!! (nebyl:). V pohodové atmosféře jsme dorazili v 19:20 do Frýdlantu. Do hor na spaní nás čekalo 6 km. Jak tak provádím sčítání lidí a jak tak počítám dojdu k číslu 11. Nějak mi to neštimuje, ale i po druhé to vychází na 11. Šel totiž s námi nějaký kluk, měřil tak 150 cm, a byl poloskaut z Pardubic. Nahoře na louce na něj čekali jeho kamarádi. Ale to neměl slyšet Pešni. Protože na tu louku se už NEVEJDEME!! (vešli:). Po cestě, se nad námi tyčila i Lysá hora se sedlem Ivančina - naše zítřejší cíle. Louka byla moc pěkná s výhledem na rozsvícená města v údolí. Ohýnek nám zařídili kyjovští tři kluci, ke kterým jsme přisedli.

Byli jako jukebox - tři kytary a písničky na přání. Také jsme si u toho leccos uklohnili. Náš kruh se stal celoloukově populární, pořád byl někdo na návštěvě. O Ivančeně jsme se dozvěděli z brožurek, co nám rozdal Šídlo. Němci 24. dubna 1945 popravili pět členů ostravského oddílu ve věku od 19 do 26 let, kteří aktivně spolupracovali s odbojovým hnutím. Jejich osud byl o to tragičtější, že v době jejich popravy byla Ostrava už osvobozena ruskou armádou. To je důvod každoročního pořádání setkání u mohyly, uctívání jejich památky a přinášení kamenů ze všech koutů republiky. Spalo se pod širákem nebo ve stanech. Foukalo.

Ráno bylo krásné počasí, jako i celý víkend. Což bylo nakonec poznat z našich obličejů (Vlčo?:) Po krátké ranní snídani s čajem, jsme se připojili do kolemjdoucího davu skautů , trampů, turistů a stoupali. Hodně dlouho naše kroje nebyly tak propocené. Na hoře stál 200m od mohyly informační stan, s odznáčky zdarma a nášivkami za 60,- Vyplatilo se. U mohyly zatím nebylo mnoho lidí, jelikož hodinky ukazovaly deset. Ceremoniál začínal ve 12. Takže jsme se usadili, pojedli, pohledali „kešky“, prohlédli mohylu, nafotili skupinová fota a pohovořili se známými skauty. Postupně lidí přibývalo až imaginární počítadlo napočítalo 2500 (!) účastníků. Začal ceremoniál. Prvně se zpívala skautská hymna, pak následovalo přivítaní a promluvy starosty Junáka Chosého, následně bratra duchovního vedoucího celého hnutí. Moc se mi líbil jejich obsah, nebylo to přílišné moralizování, nebo obšírný výlet do historie. Následně se předala skautská vyznamenání, tleskání bylo jediným zapojením publika do ceremoniálu. Letos poprvé byly vyznamenány i dvě slovenské skautky za splnění všech jejich stupňů stezky. Příští rok, by podle mě mohli dávat vyznamenání i polským skautům, když už taky přijeli. Celé to skončilo československou hymnou s doprovodem dvou trubačů.

Jen jsme každý přidali svůj kámen a už se vyráželo dále na Lysou. Jak jinak, než v kroji. Sluníčko nám pěkně hřálo a pod nohama čvachtalo bahno z rozpouštěného sněhu. Finální stoupání po bývalé sjezdovce byla jen pomyslná třešnička na našem skautském dortu. Opět trošku skautíků, že fronty na občerstvení se mohly uvádět v kilometrech. Usídlili jsme se u obelisku a pozorovali daleké výhledy a parag-lidi-sty. Jelikož z krojů zbyly jen mokré košile a dosáhli jsme našich cílů, přišel čas na rozdání hurikáních triček.

Ostatní lidé po nás pokukovali a dal bych nejmíň zavařené okurky za to, že by taky chtěli patřit mezi nás.Rozloučili jsme se s Pešnim a Waličou, kteří utíkali na vlak. My si na mapě vyhlédli louku na spaní a v poklidu vyrazili dolů. Ale ouha, na naší louce stála hájenka s lidmi, proto bylo třeba jít dál. Oslovilo nás skalní městečko po naší levici a po krátkém průzkumu bylo rozhodnuto. Místo bylo krásné. Mezi skupinkami letmo poházených balvanů, byla mechem porostlá místa, jen poležet. Vysoké smrky se kymácely v poryvech větru a člověk si pomyslel: sem patřím. Do toho zapadalo slunce, jaksi líně, ne tak jak ve městě, jen co tam zhasne, je nahrazeno svitem lamp a hlukotem z příbytků. I vestavené ohniště již bylo ve vybavení. Proto stačilo přinést trošku dřeva a opéci buřty. Zahráli jsme si dvě hry, při první se hádalo co by to bylo, kdyby to bylo a při druhé se po dvojicích vysvětlovalo podstatné jméno, a ostatní na něj neměli přijít dříve.

Když už byla úplná tma, vyšlo se na mýtinku na vyvýšené skále. Vprostřed nás hořela svíčka, vůkol nás vládlo úplné ticho. Přivítali jsme historicky první řádné členy našeho kmene – Konoye a Tomma. Na kroji mohou nosit vyšitý znak našeho kmene. Nejde přehlédnout:)

Ráno nás po snídani čekala pouze cesta na vlak, při které jsem se stihli s Yuškinem vykoupat v horské tůni-brr. Znáte pocit, kdy se znovu narodíte? Cesta do Brna proběhla hladce, měli jsme coupé jen pro nás a unavenou náladu.

Závěrem subjektivně hodnotím letošní Ivančenu jako skvělou akci, ta příroda, přátelství, vtípky a mnoho dalšího nás bude spojovat. Letos jsem si pro sebe vytyčil cíl: nechat na sebe působit všechny čtyři živly: slunce, vítr, vodu a zemi. A to mě tady v tom šedivém Brně podrží, když se mi nebude chtít pracovat, nebo se učit. Na úplný závěr dodám jen pár sousloví, aby mohli vzpomenout i ti, kteří na Ivaně letos byli: komu se nelení, tomu se nemění, Albert Quality, hlava ruce kolena, červený palec, rybičky:-)

 

Více informací, výsledky soutěží, např. o nejtěžší přinesený kámen (letos středisko Milana Genserka Brno, váha - 51,85 kg) najdete na 2010.ivancena.cz

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

CAPTCHA

Komentáře

1)  DreFiem (28.01.2018 17:19)

Where Can I Buy Free Shipping Progesterone Ginette 35 No Rx Buy <a href=http://cial20mg.com>generic cialis</a> Billige Viagra Kaufen

2)  Domskerne (21.04.2018 16:24)

Sertralina Generic Where To Order Fluoxetine 40mg Floxet Viagra E Metabolismo <a href=http://cialviag.com>cialis</a> Dove Si Compra Il Viagra Priligy Spanien Viagra Usa Store

3)  Keltheach (16.09.2019 14:59)

Will Keflex Cure Pnumonia Effetti Collaterali Cialis E Viagra Bentyl Medication Buying <a href=http://costofvia.com>viagra</a> Best Price 1mg Finasteride

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Hledat

Nejnovější články

Poslední komentáře