První schůzka po táboře, po prázdninách. První noví členové, budoucí Hurikáni. Čaj. Opravdu mnoho čaje.
Zdravíme všechny,
dnes se podíváme zpátky do minulosti na to, jak se Hurikáni v září na schůzce sešli.
Jakožto Ježkovo oko, zaznívalo při úvodní hře Lužánkami, tak i padlá tma nezabránila partičce mladých lidí najít veškeré otázky, co jich po parku bylo! Po dvojicích bylo ledasco k povídání a tak půlhodinka, i v té tmě, utekla jako voda. Mezitím se ve Srubu schylovalo k solidní pitce, snášely se stoly, stolky a stolečky. Potahovaly se indiánské a jiné rukodělné součásti inventáře batikovanými prostěradly, až dorazili účastníci. A to vám tekl čaj proudem! U každého stolečku se povídalo a při ruce bylo i pár aktivit – 3D „šilhající“ obrázky, tvorba povídek ze slangových slovníků (hantec, Ajťáci, cyklisti, náctiletí) a otázky na tělo. V této naší improvizované čajovně nechyběla ani hudba, která se linula z Tommova notebooku. Čas neběžel vůbec tak pomalu, jako v práci nebo ve škole, ale připomínal spíše časy z atletických mítingů (za dobu trvání šlo uběhnout trasu v délce 8,5 kilometru s převýšením 750 metrů).
Nyní byl čas na program ušitý na míru mladším a starším roverům. Co jsme dělali? To se nás kohokoli můžete zeptat, abych zde nevytáhl všechny naše esa, krále a dámy. Pokud již patříš mezi nás neváhej přiď, určitě znáš to známé Všude dobře, v kmeni taky!
Ve svitu wattů jsme se rozlouchili.